Martin Červenka: „Myslet pozitivně je větší sranda!“

martin červenka

Dnes tu pro vás mám jeden opravdový bonbónek! Na moji žádost o rozhovor bez váhání kývl nejznámější český baseballista Martin Červenka. Ač jsem k tomu přistupoval s velkým respektem a nervozitou, výsledek předčil má očekávání.

Rozhovor probíhal na dálku, což bude zřejmé již z jeho úvodu. Nebylo mi tedy dopřáno posoudit okamžité reakce, ale při přepisu jsem si všiml v kolika momentech jsme oba použili smajlík. Pro výsledný formát jsem jejich množství v textu redukoval, ale laskavý čtenář si může u celého rozhovoru klidně představit jeden velký úsměv!

Martin se s námi podělil o spoustu zajímavých informací, prozradil něco o svých začátcích, o tom, jakou má pozici v týmu a také jaká je jeho aktuální situace. Pevně věřím, že pohodový tón celého rozhovoru se díky následujícím řádkům přenese i na vás.

 

 

Když má baseballista pauzu

 

Martine, víš, že náš rozhovor vyšel zrovna na den, kdy měla začít série Baltimore – Cleveland. Docela pikantní, ne?

To jsem nevěděl. Ale určitě je to fajn tím, že jsem prošel oběma organizacema. Tak tam mám spoustu kamarádů. Vždycky je rád sleduju, jak hrajou.

 

Hrálo by se v Oriole Parku a ty bys možná byl u toho, nebo ne?

To se nedá říct, k tomu je hodně faktorů. Určitě bych ale letos začínal sezónu v Minor League. Záleží, jak by se mi dařilo a zda by si mě vůbec trenéři vybrali. Jestli bych se jim hodil do týmu atd.

 

Takovou informaci jsi během Spring Training dostal? Já to tedy tak odhadoval, ale zajímá mě, jestli vlastně byla možnost dostat se nahoru.

V podstatě na Spring training jsem šel, abych získal nějaký zkušenosti, ale měl jsem tam pozici takovou, že začnu hrát sezónu v Minor League. Od toho se odvíjí, kolik dostane člověk startů v zápasech a na pálce. Ještě před zrušením ‚Springu‘ jsem byl poslán do Minor League kempu.

 

Jenže nakonec se nehraje nic. Jaká je vlastně nálada a kde pauzu trávíš?

Já jsem na Floridě. Bylo těžký se rozhodnout, zda se vrátit nebo ne. Ale nakonec jsem se tady rozhodl zůstat. Kdyby se začalo hrát, tak jsem nevěděl, jak by to bylo s cestováním po světě a mým možným návratem do USA. Takže teď se tady připravuji v podstatě individuálně. Dvakrát týdně chodím s pár nadhazovači, co tady zůstali, chytat bullpeny a chodím si pálit do klece. Buď ze stativu nebo někdy mám nějaký front toss či BP.

Problém je v tom, že Orioles nechali hřiště zavřít, takže s kluky chodím k jednomu bývalému hráči MLB, který má na zahradě nadhazovací kopec a pálicí klec. Někdy taky chodím na dětské baseballové hřiště, které jsem tady našel. Tam si chodím jenom pálit do sítě ze stativu.

 

Takže ses návratem na dětské hřiště vrátil trochu do dětských let, ne?

Dá se to tak říct, ale není tady brácha a Táta. S těmi jsem vždycky trénoval. V podstatě do teď se s nimi o všem bavím. Zrovna včera jsem se natáčel, jak švihám a posílal jsem to bráchovi a potom to společně rozebíráme.

 

Takže alespoň prostřednictvím internetu jste ve spojení. Jinak by to asi bylo hodně náročné na psychiku…

Určitě! Díky internetu se to dá nějak vydržet. Jsem s přítelkyní v kontaktu každý den a s rodiči v podstatě taky.

 

 

Velký muž na dětském hřišti

 

Tak to je dobře. Nakousli jsme dětství a nejdůležitější osoby. Jak to tehdy vlastně začalo? Kdo tě k baseballu přivedl?

Táta! Od malička, co si pamatuju, tak jsme si s bráchou házeli a tak nějak trénovali. Když jsme byli malí, tak Táta trénoval, myslím že juniorskou kategorii Tegoly, což se hrálo ještě někde na Jižním Městě. Postupně, jak jsme začali chodit na Kotlářku, tak nás začal trénovat tam.

 

O jakém se bavíme třeba roce, co se týče úplných začátků?

1996. Možná. Asi tak nějak.

 

Byl ještě někdo z tvých vrstevníků, kdo šel hrát taky? Přeci jenom tehdy byla Amerika docela v kurzu…

Teď nevím, jak to myslíš. Se všemi jsem se potkal až na Kotlářce a postupně během reprezentací. Pokud myslíš lidi ze školy, tak to nikdo nehrál.

 

Přemýšlím právě nad tím, jak se v devadesátých letech stalo, že jsi se dostal k baseballu…

Táta hrál od nějakých 12 let. Tenkrát se hrál víc softball než baseball. A strašně ho to chytlo, a tak se to přehouplo na nás. Jinak Táta trénoval Tegolu (dnešní Tempo) od  roku 1991 do sezony 1996.

Táta se k baseballu dostal přes svého tátu, mého dědu, který znal nějaký lidi, kteří hráli softball. Jednou tam vzal tátu na trénink a  ten tam od té doby zůstal.

 

Ono to tak asi s baseballem možná bude, jednou okusíš a nemůžeš přestat….

Pro mě určitě.

 

 

Umění se pořád radovat

 

Napadlo tě někdy, jestli to tehdy nebyla chyba? Že třeba s fotbalem by ses měl líp?

Asi ani ne, protože když člověk je malej… Tak jsem měl radost z baseballu (tu mám do teď), ale člověk nepřemýšlí nad tím, že by se tím mohl živit. Nebo aspoň u nás v rodině to nebylo takový, že ty budeš hrát baseball v Americe.

To až jak jsem dospíval, tak jsem měl takový sen. Ale upřímně, v době, kdy jsem v Americe podepisoval, tak jsem si nemyslel, že bych vůbec měl šanci podepsat.

A ještě. Fotbal je jiný sport, takže nejde říct, že když je člověk dobrý v něčem natolik, že to hraju profesionálně, tak že bych automaticky mohl dělat jakýkoliv jiný sport taky profesionálně. Jinak fotbal jsem hrál jako každý jiný český kluk od malička, ať ve škole nebo s kamarády po škole.

 

Jasně. Bral jsi to prostě jako dítě. Radost ze sportu. Ale stejně, já jsem třeba jako malej snil o tom, že dávám penaltu ve finále Mistrovství světa. Co byl pro tebe dětský baseballový sen? Věděl jsi třeba, že se hraje nějaká Světová série?

Tak můj sen od dětství až do dneška je hrát v MLB! To před chvílí bylo myšleno tak, že když nás rodiče dali na baseball, tak nepřemýšleli nad tím, zda bude jeden z nás hrát profesionálně nebo ne. Šlo jim spíš o to, aby jsme sportovali a byli v kolektivu.

A Světovou sérii a MLB jsem začal sledovat poprvé v roce 2002, když hráli San Francisco proti Angels. Od té doby v podstatě denně sleduji stránku mlb.com.

 

To ti bylo tedy 10 let. Máš z té doby nějakého oblíbeného hráče?

Od roku 2002 jsem měl rád Barryho Bondse a Alexe Rodrigueze. Tyhle dva asi nejvíc. Vím, je to trochu zvláštní vzhledem k jejich minulosti, ale mně se vždycky líbilo, jak švihají. A v podstatě do teď se rád na jejich švihy nebo různá videa na youtube koukám. Ale bylo i spoustu dalších hráčů, které jsem rád sledoval.

 

Když si tehdy v Česku začínal, jaký byl tvůj post? Vypadá to, že jsi se chtěl stát králem homerunů….

Můj post byl vždycky catcher. Už od malička. Jednou se nás Táta zeptal a brácha řekl, že chce házet a já jsem chtěl chytat. A určitě každý chce dávat homeruny už jako malý.

 

Kdyby tehdy brácha řekl, že chce chytat?

Tak nevím. (smích) Ale jsem rád, že jsem si vybral zrovna chytání. Pořád mě to baví. Možná bychom tenkrát chytali oba.  (smích)

 

 

zdroj: archiv Martin Červenka

 

 

No, ještě je varianta, že bys teď přicházel do nejlepších nadhazovačských let….

Těžko říct, třeba bych se jako nadhazovač nedostal ani do Ameriky.

 

To se nedozvíme. Brácha si tehdy zkrátka vybral a ty chytáš. Já se na rozhovory nijak nepřipravuji, ale dnes jsem se na dvě věci podíval. U mě jsi zapsaný a spojený s Kotlářkou, ale ty jsi Extraligu začal hrát za Tempo. Jak to?

Tenkrát neměla Kotlářka mužskou kategorii. Takže v 16 letech, kdy jsme mohli začít hrát extraligu, jsme měli domluveno, že jsme mohli hrát za Tempo.

Bylo to tak, že hráči, potom co vyšli všechny mládežnické kategorie v Kotlářce a chtěli pokračovat v baseballe, tak všichni chodili do Tempa.

 

To se ale časem nějak změnilo, ne? Nejlepší sezonu v EXL máš už za Kotlářku.

Měli jsme tenkrát silnou kategorii ročníků 91, 92 a 93. Tak se tenkrát Táta, Josef (Pepa) Paclt, Jaroslav Vondřička a Pavla Cihlářová dohodli, že se udělá mužská Kotlářka. Pár kluků bylo rádo a vrátilo se dokonce z Tempa do Kotlářky a začali jsme první rok v ČML. Druhý rok jsme postoupili do extraligy a od roku 2011, myslím, hraje Kotlářka extraligu. Většina kluků tvořila kostru týmu v roce 2015, když jsme vyhráli titul!

Možná, že první rok v EXL byl už v roce 2010, nejsem si úplně jistý. Ale spíš 2011.

 

Bylo to 2010. I ostatní se mohou podívat tady.

Ok.

 

Já to taky nevěděl, ale tyhle stránky jsou fakt luxusní, najdeš tam i svoje statistiky.

Těch moc v Česku nemám, vzhledem k tomu že jsem tam od roku 2011 vůbec nehrál během základní části.

 

Mrzí tě to?

Tak můj sen je hrát v Americe, tak se nedá říct, že by mě to mrzelo, ale vždycky, když se vrátím do Česka a Kotlářka má ještě nějaký zápas, tak si ho užívám.

 

 

Ve víru zápasu

 

Jaký jsi fanoušek? Klidný?

Fanoušek? Řekl bych, že klidný. Chápu, že je to jenom sport.

 

Na pozici catchera jsi ale v nejčastější interakci. Posloucháš diváky za zády, jsi v kontaktu s pálkařem a rozhodčím. Jsi klidný i tam?

Určitě tam je větší zapálení. Jsou situace, kdy se naštvu, ale nikdy ne na svoje spoluhráče. Většinou na rozhodčího nebo na sebe. Záleží na situaci, ale naučil jsem se, jak se víc zklidnit. S rozhodčíma se často bavím a u pálkaře záleží na něm, jestli něco povídá nebo ne.  Ale asi jako každý sportovec, který je do sportu zapálený, občas něco řeknu, když nesouhlasím.

 

Povídej. To nás zajímá.  Co ti rozhodčí nebo pálkaři provádějí?

Tak jako nic zvláštního. Jde o striky, bally, ale to se s nimi jen bavím. Chápu, že ty se moc nemůžou komentovat. Ale rozhodčí to berou víc, když se s nimi člověk o jejich rozhodnutí normálně pobaví.

Co mě naštve? Když vyložený striky dají jako bally, což se v Americe moc už neděje a pokud ano, tak mi rozhodčí řekne, že to vyhlásil špatně. S pálkaři je to normální bavení se o tom, jak se mají a tak.

Občas vtipně komentují nějaký nadhoz  Když se pustí do dohadování s rozhodčím, tak se samozřejmě toho neúčastním a nic neříkám. Vetšinou po zápase, když se emoce uklidní, tak jim řeknu, že měli pravdu nebo ne.

 

Četl jsem na tohle téma nějaké články. Jaký je podle tebe status catchera v Americe? I tahle psychologie a vystupování k rozhodčím může prý ovlivnit jejich rozhodování…

Nedokážu to posoudit, ale já se k nim chovám slušně. Nebo se snažím. Občas jim člověk něco řekne, ale oni to chápou a jsou profesionálové a myslím, že to, jaký mají vztah s hráčem, moc neovlivňuje jejich rozhodnutí. S pár rozhodčíma se bavím docela hodně, ale stejně mi přijde že to často písknou špatně. Teda občas. (smích)

 

Zdroj: archiv Martin Červenka

 

 

To jsme my, catcheři…

 

A jaká je pozice catchera v Americkém týmu. Nadhoz jsou „pánové“ a vy? Hýčkají si vás spoluhráči?

Neřekl bych, že hýčkají. Prostě jsme součástí týmu.

V Americe je to jiný v tom, že se teďko hodně sledují různá čísla catcherů. Hlavně v rámci chytání (rámování, nerad to slovo používám). Ale jinak je tady určitě mnohem větší důraz na to, jak člověk nadhazovače chápe. Jak mu dokáže pomoct dostat se skrz zápas. A to i když nadhazovač zrovna nemá svůj den. Dostat z něj co nejvíc v podstatě. Je jednoduchý callovat nadhozy, když má svůj den a všechno, co hodí, jde tam, kam má. Horší je to v situaci, kdy nemá svůj den. To se prostě jako catcher musíš snažit z něj dostat co nejvíc.

 

Nemáte ani v kabině své vyhrazené místečko?

V šatně máme skřínku jako každý jiný hráč. Občas dostaneme dvě, když není plno.

 

Jste velmi důležití z pohledu řízení celého zápasu, máte své vlastní kouče?

Je trenér catcherů v celý organizaci. U jednotlivých Minor League týmů není. Ale já, co si potřebuju udělat za věci na chytání, tak si řeknu jakémukoliv trenérovi. Ten jde a nahází mi míče, které potřebuju, nebo chci. Co se týče zápasu, tak to je hodně o dialogu s nadhazovačem a nadhazovacím trenérem.

 

Jak taková příprava na zápas probíhá? Je to záplava dat nebo spíš pocitová věc?

Záleží na organizaci. Já si dělám něco sám podle toho, co jsem viděl předchozí den. Taky dostaneme jejich heat maps. Jedná se v podstatě o strike zonu, kde je vyznačeno, kde pálkař pálí dobře a špatně. Ta je ještě rozdělena na fastball a offspeed. Z toho si vypíšu pár poznámek, jak bych na koho chtěl házet. Potom záleží, jak se cítí nadhazovač, co mu jde a co nejde. To pak během zápasu člověk vidí a snaží se nějak přizpůsobit.

Jinak Orioles nám teďko začali dávat víc těchto dat, než tomu bylo například před pár lety.

 

Manažer Brandon Hyde tam vnesl trochu svěží vítr, ne? Ty jsi příznivec téhle datové analýzy? Já se přiznám, že já jo...

Nejenom on, ale i generální manažer a celý analytický oddělení je úplně nový. Já si myslím, že musí být rovnováha mezi analýzou a klasickým baseballem. Obojí je dobrý, ale když je toho moc, tak si myslím, že už to není úplně správně.

Takže určitě jsem rád, že máme data. Ale když nadhazovač není schopný to ten den zrovna hodit a nechává míč někde moc nad metou? Pak nemá cenu pořád házet stejný nadhoz. I když data zrovna říkají, že to je nejlepší.

 

My jsme tady měli před nedávnem o datech ve sportu rozhovor a tohle tam zaznělo. Ta data musí někdo vytřídit na smysluplná……

Přesně tak, což tady určitě dělají, ale vždycky jde o ten konkrétní zápas, jak jsem uvedl. Jeden trenér mi řekl, že v baseballe jsou 3 typy nadhozů: dobrý, lepší a nejlepší. (smích)

 

Wild pitch patří do které kolonky?

Záleží jako moc wild byl.

 

Řekněme tolik jako hodil 50Cent při úvodním nadhozu, nevím jakého zápasu.

Tak to je jasný wild pitch. (smích)

Ale jsou věci, který se prostě blbě zastavují a je to o štěstí. Například si myslím, že fast do země je wild pitch.

 

Takže podle toho trenéra  by to byla kategorie: dobrý…

To bylo spíš myšleno jako druh nadhozu, který vybrat jako catcher. Potom to provedení už není na mě ale na nadhazovači.

 

 

Kam to všechno směřuje?

 

Využiji teď druhou věc, kterou jsem si našel. Jsi zvědavý?

Jo.

 

2014: 8, 2015: 7, 2016: 13, 2017:2 (!), 2018: 13 a 2019: 1 (!). Poznáš o co jde?

Ne.

 

Je to tvoje statistika Passed balls.

Hmm, nevím, jestli je to správně. (smích)

 

Jak to?

Určitě mi prošlo víc míčů.  I když to nenapsali jako passed ball, tak já vím, že jsem je měl zastavit.

 

Ale loňský rok i tak vypadá excelentně. Lepší nadhoz? Nový styl? Změnilo se něco?

Trošku jsem změnil pozici rukavice. To byla hlavní věc, na čem jsem pracoval s trenérem catcherů. A určitě velkou roli hraje to, jaký má člověk nadhazovače. To pomůže ve všem a člověku to strašně ulehčí práci, když vím, kde přibližně ten balón očekávat.

 

Zlepšil se nadhoz v Baltimoru? Je tam spoustu nových talentů, že?

V Minor League jich je spoustu, kteří mají potenciál být hodně dobrý. Doufejme, že jich co nejvíce ten potenciál naplní a dokážou pomoct MLB týmu.

 

Johna Meanse jsi chytal? Ten vyskočil neskutečně loni. To byl takový světlý bod sezony…

Chytal jsem ho asi měsíc a půl v roce 2018 v AA. Minulou zimu hodně pracoval, aby zrychlil a bylo to vidět. Když se pak jeho rychlejší nadhoz spojil s jeho changeupem, tak házel hodně dobře. Bylo to vidět už během minulého ‚Springu‘. Rok předtím házel 90 mph a teďko byl každý zápas kolem 94 mph.

 

Hraju už několik let MLB the Show na PS4, letos jsem dělal v zimě i první českou ligovou soutěž. Tam jeden komentátor říká o rychlých nadhozech zhruba toto. 96 mph vidíš švy, 99 jen bílou čáru. Je to tak?

To nevím. Teďko si to neuvědomuji.  Je těžký vidět jak 96 tak 99 mph. (smích)

 

No jo, tak ty víš, kam to půjde. Ty na to ani nekoukáš…

Když chytám, tak vím, co přijde za nadhoz  Ale že bych nekoukal, to nejde. Zase tak přesný nadhazovači nejsou. Obzvlášť ti, co hází 99 mph.

 

Jasný. Já jsem baseball nehrál, takže mi spoustu věcí jasných není. Co třeba ty signály? Popiš úplným začátečníkům lehce, o co tam jde.

Tak signály jako catcher dávám pomocí prstů, když určitý počet prstů znamená, jaký nadhoz se má hodit. Signál od trenéra na třetí metě je o tom, zda se bude dávat ulejvka nebo hit and run. Jiný signály se moc nepoužívají.

 

Neurčuje se výška a umístění nadhozu?

To už pak znám nadhazovače a vím, kam přibližně to chce házet, aby to mělo správný efekt. Ale máš pravdu, že do stran se určuje. Nahoru a dolu moc ne. To je spíš už znám a vím, kam si přibližně sednou, aby jim to co nejvíc vyhovovalo.

 

Jak se určí strana nadhozu?

Lehkým pohybem zápěstí, když dávám signál. A potom ukazováček a malíček jsou fasty a to, jaký ukážu, je ta strana.

 

Dobrý! Až budu příště koukat na zápas, tak se na to zaměřím. Jak moc ti zápasy chybí?

Hodně! Asi jako každému sportovci teďko chybí sport.

 

 

Co teď? Co dál?

 

Jaká je nálada v USA ohledně sportu?

Myslím, že lidem chybí. Uvidí se, jak se to bude uvolňovat a jak se dohodne MLB a hráči. Zda se bude dát nějak začít. Ale určitě to musí být pro všechny bezpečné, což si myslím, že lidi chápou.

 

Dneska  (pozn.: pondělí 11.5.) má proběhnout konference mezi majiteli klubů. Hovoří se o tom, že by mohl přijít návrh na pokus začít v červenci. Je to podle tebe reálné?

Snad jo. Vím, že tady na Floridě se to poslední týden uvolnilo a například se otevřeli některé restaurace. Nedokážu úplně říct, zda to je reálné, protože nikdo neví, jak to bude vypadat, až se lidi začnou scházet. Zda se zvýší počet nakažených anebo ne. Ale myslím, že když se začne, tak určitě to bude nejdřív bez diváků.

 

To chápu. Nevíme nikdo nic moc. Minor League je ale pravděpodobně pro letošní rok ztracena. Víš, co to bude znamenat pro tebe?

Uvidí se, jak se rozhodnou organizace. Zda udělají nějaký Minor League kemp nebo něco v tom smyslu a zda tam pozvou všechny nebo jenom vybrané hráče. Pro mě? Když řeknou, že tady letos nemám šanci hrát, tak určitě poletím domů. Tam budu čekat, jestli dostanu smlouvu na další sezónu.

 

Myslím, že tomu dáváš strašně moc a dobře to dopadne..

To jo ale hodně kluků, kteří tomu taky dávali hodně už skončilo, takže člověk nikdy neví, co se tady stane.

 

Je něco, co tě v posledních dnech hodně potěšilo? Kromě tohoto rozhovoru samozřejmě?

Těžko říct .

 

Fakt nic? Nebo je to tajný?

Tajný to není. Ale tak. Já se snažím být pozitivní. Takže si zajdu na golf, když můžu. Pak samozřejmě trénovaní mě baví a chodím tady plavat do bazénu. Snažím se vždycky vymyslet program, abych se nenudil a jenom neseděl na pokoji.

 

Zdroj: archiv Martin Červenka

 

 

Já o tom vůbec nepochybuji, z celého rozhovoru mám pocit, že je ti pozitivní myšlení vlastní. A to je dobře.

Snad je. Je to určitě vetší sranda než být negativní.

 

Tak to každopádně. Závěrem budeš mít ještě jednu milou povinnost.

Jakou?

 

I ty jsi tady v rozhovoru na přání. Tvůj předřečník Martin Pova si rozhovor s tebou přál. Nyní máš ty možnost, říci jedno jméno člověka, se kterým si tady chceš rozhovor přečíst příště. Tak kdo to bude?

Tak to nevím. (smích) Ale určitě bych Martinovi chtěl poděkovat, že si přál rozhovor zrovna se mnou. Já to asi nechám na tobě.

 

Tak dobře. Nějak si s tím poradím. Rozhovor si nepřál jen Martin, ale i desítky čtenářů, kteří tě sledují a drží ti palce. Na úplný konec se vrátím k dnešnímu (ne)zápasu Baltimore – Cleveland. Jak by to dopadlo? 

Snad by vyhrál Baltimore. (smích)

 

Určitě jo. A Martin Červenka by odchytal celý zápas a dal walk-off homerun. Podle mě by to tak bylo. Tak doufám, že příště. Moc děkuji za tvůj čas a přeji vše dobré.

Děkuji! Tobě taky a hlavně pevné zdraví všem.

 

 


Titulní foto:  archiv Martin Červenka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..